Příběh sympatické terciánky Petry

Do Prahy přijela na výlet se svojí třídou z Dačic. Byly jsme domluvené, že na schůzku do nadační fondu dorazí v době rozchodu, se svojí paní třídní učitelkou Janou Vackovou Hezinovou. Přišla sympatická, nebojácná slečna, třináctiletá studentka gymnázia. Poprvé si nasadila paruku z pravých vlasů a poprvé se cítila... "tak jako dříve".
Tím dříve měla Petra na mysli dobu, než jí zemřela maminka a než jí vypadaly vlasy. Tatínek Lukáš s Petrou prošel spoustu vyšetření, následovala neúspěšná léčba kapičkami, mastičkami, objevovala se další a další ložiska.
Alopecie totalis vyhrála, Petru ale vůbec neporazila. Ráda jezdí na koni, i když teď už jí na něj mnoho času nezbývá, běhá za družstvo straších žáků v hasičském sboru obce Staré Hobzí a má už dokonce několik vyhraných medailí. Ale hlavně pilně studuje, protože jednou chce být právnička.
V naší databance vlasů si vybrala opravdu jedny z nejdelších a poprosila, zda by nemohly být upravené do stylu ombré.
Za dveřmi jsou Vánoce, doba, kdy máme čas se zastavit a přemýšlet, a možná i pomoci, aby se někdo mohl cítit... tak, jako dříve. Petra si to opravdu zaslouží.